Michal Hašek, který je hejtmanem Jihomoravského kraje s navrhovaným zákonem nesouhlasí. Podle něj toto patření uškodí především oblastem jihomoravského kraje, kde je vysoká nezaměstnanost. Lidé se neuživí, budou muset zavírat své sady a propouštět zaměstnance. Turismus do vinařských moravských oblastí se sníží a kraj bude tratit ještě nohem více. Navíc argumentuje, že žádná vinařská velmoc EU takovouto daň z „tichého vína“ nemá a proto zvýhodní dovozce vůči domácím pěstitelům. Kalousek však prohlásil, že plánovaná daň by měla být uvalena i na dovoz, který tvoří více jak 60% tuzemské spotřeby. Tudíž domácí výrobci na tom nijak neprodělají. Vlastně naopak…malí podnikatelé, kteří se podílejí na celkové české produkci z 25-30%, budou dokonce zvýhodněni oproti konkurenci domácí i zahraniční. Je tohle řešení výhodnější pro všechny zúčastněné? Jedním si můžeme být jistí. Státní pokladně se rozhodně přilepší. Tohle ale přece není hlavní záměr našeho ministra financí, který tvrdí, že není podstatné, o kolika korunách na jeden litr navíc hovoříme, „tady jde o narovnání podmínek“. A nebo nám pouze, jak se selsky říká, „maže med kolem huby“?
Další otázkou je, kde leží pomyslná dělící čára mezi malým podnikatelem a velkým výrobcem? Bude rozhodovat velikost produkce? Množství stočených litrů? Existuje nějaká „správná“ hranice? A proč by měl být někdo, kdo vyrábí ve velkém znevýhodněn oproti tomu, kdo má za domem malé políčko?
Kalousek volá po všeobecné dani z„chlastu“ a sadaři již sepisují petice a plánují stávky. Může opravdu daň tak velkým způsobem poškodit výrobce nebo Asociace vinařů přehání a na celkové produkci a ziscích se dané opatření neprojeví? Podle některých studií je alkohol statkem, který má cenově neelastickou poptávku. To znamená, že se změnou ceny se poptávané množství změní pouze nepatrně, případně v nižším poměru než je změna ceny. Ekonom James Fogarty ve své studii pozoruje, že s rostoucí spotřebou konkrétního alkoholického nápoje v dané zemi klesá cenová elasticita poptávky po tomto nápoji. Pokud se zaměříme na Českou republiku a její spotřebu vína, dle WTO (World Healt Organization) činila spotřeba vína v ČR v roce 2005 16% podíl na veškeré spotřebě alkoholu. Podle zprávy ČT24 z konce roku 2011 celková spotřeba alkoholu v ČR za rok 2011 poklesla. Pro víno, jako jedinou skupinu alkoholu, to však neplatí. To totiž zaznamenalo nárůst. Český statistický úřad uvádí, že spotřeba v ČR vína roste každým rokem již od roku 2001. Pokud aplikujeme teorii Fogartyho na ČR (Protivová, 2007) zjistíme, že krátkodobá elasticita poptávky po víně je opravdu velmi nízká, dokonce nižší než elasticita poptávky po pivu, jehož spotřeba v ČR je oproti vínu několikanásobně vyšší.
V konečném důsledku bychom se tedy mohli dopracovat pareto-efektivního stavu. Někdo by si přilepšil (stát, malí producenti vína, výrobci piva a lihovin, kteří jsou spotřební daní již zatíženi), někdo by si nepřilepšil, ani nepohoršil (velcí výrobci a dovozci). Ale to bychom nemohli zapomínat jednoho důležitého hráče, na „chudáka“ spotřebitele, který buď zmíněnou daň zaplatí ze svých kapes (pokud by jejich poptávka byla neelastická, jak naznačují výzkumy) nebo bude substituovat víno za jiný nápoj. Tak jako tak se jeho užitek s největší pravděpodobností sníží. A to má do pareto-efektivního stavu hodně daleko…